Czech version. English description will follow soon.
Projekt divadla Nosorožec ve spolupráci s Karin Bílíkovou.
Každodenní rituální cesta dolů a nahoru v naprosté tmě, kde má samozřejmě své místo i světlo.
Vizuální divadlo s kamerou, keramikou, plastelínou a třemi performery. Hlavními postavami jsou hlína, plastelína, keramické figurky, střepy našeho života, a zatím ještě přítomná elektřina.
Není určeno pro děti.
Vizuální divadlo složené ze série scén tří účinkujících, plastelíny, hlíny a keramických objektů. Autoři inscenace hledají vhodný jazyk pro vyjádření tématu traumatizace a posttraumatických symptomů. Prostřednictvím objektů performeři mluví o epizodách života, na které by člověk rád zapomněl, ale nemůže, a naopak o těch, které se nedaří obnovit v paměti. Hovoří o frustraci a o způsobech, jak s ní bojovat.
Hlavním prostředkem se stává tvarování vlastní bolesti, hra s ní na scéně, pohyb, uhlazování hlíny, vyslovování jmen a pohled do očí divákům. Inscenace navazuje na tradici introvertního divadla, ale mění její vektor – od nepřítomně přítomného k hyperpřítomnému, ale postrádajícímu sebeidentifikaci. Kvůli intenzivní práci s osobní pamětí inscenace obsahuje i dokumentární prvek
V inscenaci se využívají elektronická zařízení, ručně vyrobené nástroje, videoprojekce, plastické a přírodní materiály, stejně jako keramická kolekce autorů performance, vytvořená vlastníma rukama.
Také zaznívají básně Světy Beň, soudní stenogramy a osobní zprávy od ukrajinských přátel.
Anna Gumboldt / info
Semion Kulikov / info
Karin Bílíková / Vystudovala alternativní a loutkové divadlo na DAMU a bohemistiku a germanistiku na OSU. Nyní hostuje v divadlech Komedie (Tesla, Frankenstein) a Studio Hrdinů (Romanticky rozprašuji vlastní popel, Jak zabít člověka), věnuje se také maňáskovému divadlu. Před kamerou debutovala filmem Mord (Adam Martinec, 2024). Je dvojnásobnou mistryní žen ve slam poetry a autorkou knihy Do Puntíku, pro A studio Rubín napsala hru Cyprísek.
Anna Gumboldt:
Poslední rok modeluji portréty ruských politických vězňů. Je to dobrovolnický projekt (Memoriál), pomáhám jako jeden z mnoha umělců. Modeluji portréty, poté je fotografuji, trochu na nich kreslím a dolaďuji výsledný obraz. Forma se tak neustále mění, modeluji každý den.
Celý poslední rok neustále přemýšlím o plastelíně – o jejích uklidňujících vlastnostech, o tom, jak a proč modelují děti, a o tom, jak a proč lidé před tisíci lety vytvářeli postavy a svět kolem sebe.
Práce s plastelínou mě přivedla do keramické dílny, kde začal můj dialog s tímto starším a univerzálnějším materiálem – hlínou. Hlína a plastelína, stejně jako jejich různé odvozeniny, tvoří široké pole nekonečných metafor v umění.
Tyto materiály mohou být performativní, mohou „žít vlastním životem“ na scéně, pokud jim k tomu vytvoříme vhodné podmínky. My, Divadlo A.J. Nosorožec, tento projekt vymýšlíme skrze improvizace s hlínou, scénu po scéně. Předpokládáme, že tyto materiály budou i během každé reprízy přinášet nečekané momenty.
15.–18. března: První fáze zkoušek. Děkujeme za pohostinnost Václavu Šafkovi a Skautskému institutu v Rybárně.
15.–18. dubna: Druhá fáze zkoušek. Děkujeme divadlu Alfred ve dvoře za pohostinnost.
Říjen 2025: Třetí blok zkoušek a premiéra.
Poděkování: Klubu Letka, Skautskému institutu v Rybárně, zkušebně Alfred ve dvoře, studiu Ceramics Day, Viktoru Melamedovi.
Projekt byl podpořen Novou sítí z. s.
v rámci programu Nová krev na scéně.